Dohodnutý budíček v šest ráno, odjezd na shake v šest čtyřicet pět. Disciplína perfektní a všech šest posádek vyráží spolu na místo konání na čas. Po necelé půlhodině je tu místo, odkud se všichni vydají pěšky ke startu. Organizace u Sardů jako vždy klape, takže kašleme na diváky, ať si parkují kde chtějí a tam je pak honí horda nabubřelých policajtů na motorkách BMW a neustále gestikuluje, abychom zmizeli jinam. Po delších peripetiích se nám nakonec podařilo zakotvit a pak šlapat čtyři kilometry pěšky.

Dorazili jsme včas a měli docela pěkný výhled na start a první dvě vracečky po startu, ve kterých se nejedno WRCo pěkně dusilo. Podle mého dojmu, nejlépe tento úsek zvládal Jari-Matti Latvala s Petterem Solbergem. Po průjezdu několika vozů byla první zatáčka tak vydřená, že z ní létaly balvany o velikosti až kopacího míče, a s každým dalším balvanem se stopa prohlubovala, takže se stávala téměř nesjízdnou.. Šestnáctistovky se tímto úsekem skoro plazily. Martin Prokop projel pouze jednou. Chvíli jsme zde pohovořili s Romanem Krestou, který zajišťoval vzdálený servis. Po projetí šestnáctek odcházíme a jedeme do servisu. Zde opět narážíme na italskou stupiditu, kdy WRC týmy jsou opatřeny diváckou uličkou a k JRC týmům není žádný přístup. Naštěstí vidím Romana Krestu a volám ho k nám, zda by nesehnal alespoň jednu kartu pro Breakyho, aby se dostal do servisu k Martinovi. Půjčuje mu přes plot svoji a my ostatní odcházíme, když tu Roman zavolá, ať to obejdeme celé dokola a prolezeme kolem kamionů, kde to nikdo nehlídá. Jak pravil, tak my učinili a už jsme tam! Chvíli si opět povídáme, dozvídáme se proč jel Martin jen jednou. Mají totiž natrénováno od neděle a shake nepotřebovali. Probrali jsme několik dalších věcí okolo českého mistráku a pokud Roman pojede Kopnou, máme se jako fanoušci na co těšit! Vzápětí přichází jeden z mechaniků a ukazuje Romanovi poškozený kabel. Odcházejí spolu kamsi sehnat nový. Nato se objevuje Martin, kterého jen pozdravíme a za ním Honza Tománek. Dáme se opět do řeči. Probereme onen kritický skok, abychom se dozvěděli, že je stále stejný, možná ještě horší. Kdo si vymyslel, že ho seřezali by asi zasloužil seřezat. Honza jde na oběd a my se vracíme na základnu. Večer nás čeká slavnostní start v Porto Cervo.

Slavnostní start v Porto Cervo pojali letos organizátoři velmi skromně. Nebyl žádný doprovodný program a vozy projížděly rampou tak rychle, že to Martin s Honzou tak tak stihli. Sami se divili, jak to letos odsýpá. Všechny posádky až po Gigiho sklidili jen zdvořilostní potlesk. Ve chvíli, kdy na rampu vyjel domácí miláček se okolostojící diváci rozbouřili. Pak nastalo opět zdvořilostní ticho až do chvíle, kdy na rampu najel Martin Prokop s Jendou Tománkem. Rozpoutalo se české peklo, že z toho musel Italům přecházet sluch. A to nám nepomáhala lodní siréna, jako v případě Gigiho. Myslím, že to kluky potěšilo, tvářili se šťastně, a že se znovu ukázalo, že nejrallyovějším národem jsou Češi. Z žádné jiné země tam tolik fanoušků nedorazilo. Osobně jsem našim klukům popřál:"Zlomte vaz", a doufáme, že se zítra neztratí. Plánujeme vyrazit na RZ 2 a 4. Držte palce nám, ať to vyjde, a Martinovi s Jendou klidnou a úspěšnou jízdu.

Zítra večer se zase ozvu.