Po náročném pátečním dopoledni, kdy jsem ukrutně kopal vyglajdanou lopatou z Baumaxu za kilečko chodníky kolem baráku, jsem se už neskutečně těšil na odpoledne, kdy sednu do svého Vauxhalu a s bečkou a chlaďákem v kufru vyrazím směr Přerov, Troják a Kateřinice. Cesta byla fakt náročná, páč objížďky mezi Olmikem a Přerovem  a potom Přerovem a Bystřicí mně tak zmohly, že jsem v zácpě vytáhl program BR a projížděl znova naplánované vložky. Nechtěl jsem riskovat kritiku ze strany předsedy Řízka a hlavně místopředsedy Chachina, kterej by mi to dal určitě pořádně sežrat.

Po jednom banálním zakufrování v Kateřinicích, jsem se konečně dostal k vytoužené bráně rodiny Chajdů, do světa krásně prožitého víkendu. Už z cesty jsem viděl přes plot dva dezoláty, jak sedí u studeného ohniště, v ruce teplej Budvar a na tváři úsměv 8G. Jaké bylo mé zděšení, když jsem zjistil, že ten úsměv nepatřil mé orgání maličkosti, ale obsahu mého kufru v autě. Následovalo krátké pozdravení s místopředsedou, Pepou Vocogo a poté jsme se bez jakýchkoliv dalších zbytečností pustili do zlatavého moku. Už od začátku jsme věděli, že obsah v sudu nesmíme vypít do dna, ale šetřit jej i pro další sobotní výpravu CRF, zejména pak Weitovu Antabusovou bandu ze severu. Během koštování pěnivé jedenáctky, postupně jezdili další a další účastníci. Největší nechápačka asi byla, když na pozemek vjelo modré Mondeo s pražskou reg. značkou a s úsměvem na tváři vylezl čerstvý padesátník a řekl nám : „Hele nazdárek pánové“. Ačkoliv Chachin vůbec nevěděl která bije a ani jednoho z účastníků neznal, pozval je s otevřenou náručí na plac k rozpitému soudku. Takového máme předsedu – díky za něj! Po chvíli jsme operativní cestou zjistili, že to byl Luka a jeho dva kamarádi. Samozřejmě, že jsme se o ně postarali a před jejich pozdním odjezdem na superspeciálku do Zlína, jsme aspoň z jednoho z nich udělali nalitého hasiče. Pak se mu ani do městského cirkusu nechtělo. O příjezdu předsedy Řízka ani mluvit nebudu, protože ten jak dojel tak sedl k pivu a odešel do své Okty o sedm hodin později v kroku nalitého carského důstojníka. Asi se potřeboval kluk vyluftovat a resetovat hardisk. Je také potřeba říci, že mi s Chachinem jsme na tom nebyli o moc lépe, páč jsme chlapsky drželi krok. Prostě jsme se krásně všichni řízli a Pepa jen s vodkou v ruce nechápavě kroutil hlavou, jak je možné vypít 13 piv. Po nějaké době dorazili i Dus s Dusičkou ze Zlína, a tak nějak pasivně se připojili. Dusáci mi odpustí. V kolik jsme šli spát, ani už není možno dohledat, bohudík.

Sobotní program byl naplněn dvěma vložkami na Trojáku a myslím, že to byla nejrozumnější volba, která přišla vhod. Majitel Touarega Pepa mi odevzdal klíče a já si je s Chachinem vozil jak nevěsty po Valachách. Musím říct, že po pátku mi abstinování a řízení tohoto nádherného korábu vůbec nevadilo. Za to ti dva to pořádně rozjeli v rytmu vodkapárty. Po cestě jsem od vypitého Chachina slyšel, že neumím řídit, že jsem debilní orgán i s mým odznakem, že to není Vauxhal ale fauvé a vůbec celkově, že stojím za hov.. Přešel jsem to s úsměvem a myšlenkou, že pomsta bude hořká. Zbytek severské kliky se k nám hned z rána připojil a hrdinně dopil zásoby Šeráku z pátku. Je s podivem, za jak krátkou dobu a za jak dobrý prachy jsme sehnali nový soudek i s chlaďákem, protože ten starý už tak nějak vyprchal. Nechat se zabít a zakopat od Suchara s Weitem, že není v sobotu večer co pít, jsme tedy neriskovali a výpravě jsme dovezli tu kovovou nádheru z Plzně i s novým chlaďákem. Večer se vyvíjel ve stylu grilování, popíjení piva i gořky. O největší zábavu se asi postaral Dáda, kterej se pořádně ožral tak, že se proměnil v kódovací stroj Enigmu a počal vyprávět své zážitky ze života a rally. Nikdo nevěděl nic, ale všichni se bavili a váleli po zemi. Dádo tímto bych ti chtěl poděkovat za unikátní kulturní vložku. S kýblem před nohama jsme Dádu zvedli a odvedli jej do stanu k nic netušící Lucince. Po dlouhé, asi 20 metrové cestě nám spadly Dádovi kraťasy z jeho svůdného těla, tak jsme se je snažili bez úspěchů nasadit. Další problém byl, jak Dádu dostat přes úzký asi 50 cm otvor do stanu. Věděli jsme, že Lucka musí na stranu, aby na ni Dáda nepřistál jak Jumbo. Dáda všechno vyřešil za nás a bezmyšlenkovitě po hlavě se vrhl do černé díry. Opravdu moc povedený číslo Dádo. Jinak sobotní deštivý večer proběhl bez dalších mimořádných událostí, jen s tím, že s Weita se stal asi na půlhodiny Dus. Jen Lucinka byla nespokojená, že Dáda po chvíli vypadl ze stanu ven a že tam spát rozhodně s ním nebude. Proto byla naším již tak dost unaveným Chachinem přeeskortována na jiné neznámé místo.

Nedělní ráno bylo krásné a při pohledu na Suchara s vaky pod očima a půllitrem v ruce naznačovalo, že bude další hektický a náročný den. Po erzetách v Halenkovicích a Pohořelicích, jsme povinně ještě zavítali do servisu za bramborovým Valdou. Moc emotivní to tu bylo a Valdovi jsme to pořádně dali najevo. Řekl bych, že ho tento víkend tak dostal, že měl jednu dobu i na krajíčku slzu, ale určitě právem. Valdo byl jsi nejlepší a pro nás hvězda rally tohoto víkendu. Jsme na tebe všichni právem hrdí. 

A tak bych nějak skončil s tímto dlouhým článkem. Kritikové prominou, ale těch věcí co se tento krásný víkend zažilo bylo moc a já se snažil to „shrnout“ do těchto několika desítek řádků. Všem díky za hojnou účast, Chachinovi za azyl, Dusákům za bufet (zejména dík panu Dusovi st.) a Dádovi za číslo.

Příští rok REPETE, už se těším…..